Cestujeme - aneb naše první rodinná dovolená v Alpách

Na tento rok máme opět dost, ehm skromných😂, cestovatelských plánů a tak jsme si v únoru splnili další nemalý cíl - zvládnout s dětmi autem cestu do Rakouska a podívat se do Alp. My, rodina jednoho lyžaře, odrostlého batolete, začínající malé lyžařky a mě, "lyžařky", která stála na lyžích naposledy přesně 20 let zpět a zařekla se, že už nikdy více! 
Pojeďme do těch Alp, už konečně, zaznělo obligátně jako už 100x před tím...zbláznil ses? Co tam budeme dělat, co tam budu já dělat? Já takové dřevo, poleno, antisportovec, copak já můžu stoupnout na lyže a nezabít se, případně někoho v okruhu 30 m?
No, tak jsem napsala mojí milé sestřence Martině, která v Rakousku žije už několik let a poslední 4 roky učí každou zimu v lyžařské škole v městečku Saalbach. Marťo, vezmeš si mě a Emi na svědomí? Jasně Vendy, dojeďte. Ten večer jsme našli ubytování a za měsíc už frčeli. Děti zdravé, auto napakované k prasknutí, morčata zajištěna, můžeme vyrazit - jupí.
A tak se 13.února po obědě vydáváme na trasu Praha - Saalbach/Hinterglemm s naivní představou, že když dá Beník dvě hodiny spánku, nějak těch 7 hodin cesty dáme. Ne, řízky sebou nemáme, ano, Beník spal necelou hodinu, dokud jsme nezastavili v zácpě. V Českých Budějovicích. Tak daleko jsme dojeli. Zbytek cesty už vám raději popisovat nebudu, muž pravidelně na těchto štrekách "vystupuje za jízdy a nechává nás na pospas", tak to ředitelovo pruzení/řvaní/ječení nedává... ale s vypětím všech sil dorážíme kolem sedmé večer k našemu baby friendly hotelu - Gartenhotel Theresia. A všichni se těšíme na řízek k večeři. My dva ovšem na panáka.
Na recepci v hotelu děti dostávají každý plyšáka a rodiče sklenku prosecca. Uf to bysme měli. Děti během těch nutných formalit velmi rádi zatápí v recepčním krbu, přihazují z metrové dálky a všichni ti odpočívající Rakušáci se sklenkou vína v ruce vypadají hrozně happy, že jsme dojeli. Jojoo, to ještě netušíte, že dorazil ředitel s drakem za krkem, přátelé 😂😂😂.
Kufry si v rychlosit hodíme na pokoj, který mě hrozně mile překvapil svou prostorností a spoustou úložného prostoru, v pokoji máme letiště, postel pro Em. a postýlku pro říďu, spoutu skříní a poliček, dvě křesla a stolek a stále spostu místa pro opičí dráhu našich dětí. U postýlky čeká ještě přebalovací podložka, koš na pleny, v koupelně stupínek a dětské prkénko. 


Děti sbalí plyšáky a už valíme dolů na večeři, v rámci pobytu máme polopenzi, naprosto cíleně, naše dovolené jsou kolikrát částečně o zachování zdravého rozumu rodičů. Představa, že s ředitelem chodíme denně jíst ven, je nemyslitelná 🙉. K večeři nás čeká pestrý bufet, spousta sýrů a sušených šunek, teplý bar a jelikož jsme tu první večer, nestihli jsme si u snídaně vybrat 4chodovou večeři (vč.dezertu), objednáváme to, co bude nejrychlejší, ať můžeme letět spát. Ráno u snídaně se pak objednává jídlo na večer, vč.toho pro děti - překvapilo nás, že se každá večeře skládá opravdu ze 4 chodů, které si můžete, ale nemusíte prostě dát všechny. 4.večeři jsme se shodli, že ač je jejich restaurace vyhlášená a má i ocenění, jídlo bylo vždy vynikající, ale takový ten styl, že člověk pořádně ani neví co jí...moderna nad modernu. Těšili jsme se na ten Wienerschnitzel a ono nic, na talíři jsme dostali jedlé květy 😂🙊. Děti si po večeři dají čokoládové fondue a zmrzku a my utíkáme spát.
Z terasy pak ještě obdivujeme večerní koupání v hotelovém bazénu, tam se snad taky podíváme, když se ředitel dobře vyspí 😁.


Fotku hotelu Theresia v létě jsem si vypůjčila ze stránek, to jen pro představu, jak to tam vypadá v parném létě. Oblast Saalbach/Hinterglemm je totiž vyhlášenou lokalitou nejen na lyže, ale po celý rok - na túry, rodinné výlety a hlavně kola. Je to prý doslova bikerský ráj, ale ten já teda nikdy nepoznám, takže jsem úplně klidná😬. Hotel jsme záměrně vybírali co nejvíce baby friendly a v tomhle ohledu splnil vše nad očekávání - od vybavení pokoje, možnost zapůjčit si saně, boby, lopaty a dokonce kočárek - což jsme 3 dny aktivně využili. Náš jsme vůbec nebrali. Dále byla v hotelu neskutečná herna, resp. klubík pro děti od 1 roku s takovým vybavením, za které by se nemusela stydět lecjaká školka... klubík měl program pro děti od rána do odpoledne, od tvoření, koulovaček ve sněhu, hraní společenských her...ta nabídka vypada skvěle, ovšem my ji ani jednou nevyužili. Prostě jsme to nestihli. Hernu jsem vám aspoň vyfotila, vedle ní sousedila totiž další, pro větší děti ke sport.vyžití a do třetice místnost pro puberťáky s konzolí, kulečníkem a nevím co ješte hezkého jim tam zařídili... V hotelu bylo i spa centrum s krytým, menším bazénem, saunami a masážemi a hlavně venkovním, vyhřívaným bazénem, s výhledem na okolní sjezdovky... to byla v te podvečerní mrazivé zimě prostě bomba. Hotel byl, jak je v Rakousku zvykem, rodinný, postarší majitelé se sami věnovali hostům několikrát do týdne - pán dělal večírky u krbu se sklenkou vína a přednáškou v jeho galerii, manželka pak posezení s dámami u kávy a koláče a následnou procházkou s výkladem po okolí. Ani jednoho jsme se nezúčastnili - hádejte proč 😂😂😂⇿👺👺


Druhý den ráno nás čeká u snídaně překvapení - muž měl narozeniny, což si všímavý hotel zjistil z ubytovací karty a nazdobil mu překrásně stůl, majitel hotelu napsal vlastnoručně přání a jako dárek nechali na stole láhev sektu. Původně jsem něco podobného smýšlela zařídit pro přítele přes mail předem, ale vím, že to nemá rád... tady v tomhle jsem aspoň neměla prsty 😂 a přesto byl ve finále hrozně rád a mile potěšen. Krásné gesto od hotelu.
Jelikož se nám první den nemůže sestřenka z pracovních důvodů věnovat, jdeme do cca 300 m vzdálené půjčovny vybrat Emilce vybavení a zaplatit na 2 hodiny instruktorku lyžování Johannu. Slunce pere, postupně odkládáme vrstvy, chudera Johanna vypadá jak po sauně, ale nepřestává se usmívat, já vše překládám z angličtiny Emilce, táta fotí a brácha chrápe ve vypůjčených golfkách. Bože, totální idylka. Emilku lyžování strašně chytlo, to jsme moc rádi, aspoň se to naučí, na rozdíl od maminky 🙈.






Po šlofíku si Beník našel zábavu sám, naše dítě nemá absolutně žádný pud sebezáchovy a čím rychleji ty boby jedou, tím je on víc happy a ječí na celý kolo rychleji rychlejiii. Vysadit ho na tom vrcholu z lanovky a pustit dolů, on se snad ještě bude i šťastně smát 😅.




Odpoledne ještě drandíme na saních kolem hotelu, setkáme se s Marťou a domluvíme se na další den, zapůjčení lyží pro mě - bože! Dáme si s oslavencem výborného ruma u krbu a už pelášíme do bazénu.






Další den nás čeká opět azuro, nádherné počasí po všech směrech, taky já a má osobní výzva - půjčit si lyže a nezabít se a pokud možno si i nic nezlomit 🙌.















A já se kupodivu nezabila a dokonce i svah sjela. Od profesionálky jsem se dozvěděla, co všechno dělám blbě, resp. jak chybově mě to na lyžáku tehda učili :( a já teď mám problém překonat naučené a začít prostě lyžovat. Přesně vím, kde ty chyby dělám, ale strach mi prostě nedovolí to pustit... no, po 20 letech jsem byla ráda, že jsem spadla jen jednou a nikomu ani sobě neublížila, ale to, že neumím lyžovat mě prostě mrzí a štve a rozhodně se to pokusím změnit 😍💛.

To byl tak krásný den🙌.



Třetí den byl na řadě táta a já si užívala ski aprés baru, těch výhledů a prostě jen tak byla a odpočívala. 






Důležité, cizojazyčné rozhovory jak to dneska jede 😂😂😂.
Večer jsme stihli rychlou koupel v parní lázni, aka v našem bazénu, opět gurmánskou večeři, kdy člověk nevěděl ani pořádně co jedl 😂 a tak rychle jak dovolená začala, tak i skončila. Uběhlo to neskutečně rychle. Poslední den ještě dopoledne sáňkujeme a po obědě se vydáváme směr Praha.

K večeru přijíždíme lehce ko do Prahy a těšíme se do postele. Uběhne pár dnů a nám přistane ve schránce mail od paní majitelky, jaká byla cesta, jak se nám u nich líbilo a jak se líbilo překvapení pro muže k narozeninám. Milý, nenucený mail, že se budou těšit třeba někdy na viděnou. No, já si myslím, že kombo ředitele s drakem už vidět určitě nepotřebují, ba co víc, nechtěji 😅👹🙈.

Ale já, já ty lyže příští rok pokořím a naučím se lyžovat, i se 40tkou na krku 😂🙌.

Žádné komentáře

Okomentovat